Hlášky Zdeňka Pohlreicha

Zdeněk Pohlreich je proslulý svými nejen kuchařskými hláškami. My jsme se Vám je pokusili všechny sepsat do tohoto článku:

Tvářím se statečně a přitom přemejšlím, kde jsem nechal holínky.

Šel jsem si objednat a přitom jsem se úporně snažil zapomenout, co jsem viděl.

Holka automechanik? Svět se úplně zbláznil, ty vole…Je to jednoduchý a prostinký jak studánka v lesích.

Se tam táhne jak babí léto podzimem, frajer.

Hlavně se mi neuč lhát, protože mě lžou lidi celej život.

Vypadám jako že jsem sem spadnul z Měsíce?

To nemá kamaráde s těsněním nic společnýho, to je jenom neumytý krásně.

Špinavá kuchyň rovná se špatný jídlo.

Vy máte na záchodě čistějc, než máte v kuchyni.

Kdo je v práci, ten za to zodpovídá, to je jednoduchý jak žebřík.

Blbý jídlo na špinavejch talířích, to bude ňáká specialita.

Asi si to pudu hodit namodro do průvanu.

Ty jsou shnilí, jak bedna shnilejch jablek.

Ty jsou líný si i zapálit cigáro.

Jsem tady jako doma, už si mě ani nevšímaj jako hosta.

Nevim, ty vole … von neví… von normálně neví!

Z.P.: „Celej ten hermelín jeden?“ kuchař: „Dvě půlky.“ Z.P.: „Dvě půlky to je skoro jako kdyby tam byl celej, ne?“

Tady když někdo neví co s tím, tak tam nasype sejra.

Kdyby vám kázal o vaření svatej Escoffier zlatým písmem tady, tak ho pošlete do prdele.

Rozumí tomu jak kůň kafi, ale má aspoň chuť s tím něco dělat.

Je vykulenej jak žába před bouřkou.

Jsem musel jet v kuchařským, mi po cestě začal vařit motor, tak jsem se musel převlýct narychlo.

Tady se vám to vaří jak ponožky, ten vývar.

To je takzvaná sluneční kotleta, přes tu je vidět až na sluníčko.

To vypadá jak písek na chodníky ta strouhanka.

Dostal jsem to sice levně, ale nestálo to za nic.

To bude taková bomba, z toho se venku zastavěj bagry.

Výmluvy, výmluvy, já myslím že jsem slyšel všecky.

Každej se tváří jako mistr světa, uměj hovno a chtěli by pomník všichni.

Stojim tady jak necky u půdy.

Pro pány kuchaře se asi příště převlíknu za malý pivo.

Z.P. ironicky: Chceme tady dělat česká jídla, tak jsme si tam dali mexickou pánev, pekingskou pánev…

Se to tady houpe jak oslí penis přede mnou.

Takhle se dělaj těstoviny v miliónech hospod v Český republice – je to hnus, fialovej, odpornej, zalepená šlichta.

To menu je jenom tak dobrý, jako je to nejhorší jídlo, který na tom je.

Dneska lhostejnost končí, dneska se nosí vášnivej zájem.

Jestli já přijdu do nebe a budu tam žrát kuřecí směs paní nadlesní, tak radši pudu do pekla.

Tohle je klasickej model zázemí českých restaurací: přípravy a umělé polévky do výše vzrostlého muže.

Ňáký příště až bude suchý hříště na to se to nedá hrát.

Běžte se někdo podívat z okna, jestli už nejde elektrickej proud.

majitel (elektrikář) jde spravovat pojistky: „Udělám něco, co elektrikář nedělá.“ Z.P.: „To jste udělal přesně v momentě, kdy jste si otevřel hospodu.“

No, tady máme restauraci a lékárnu v jednom baráku, to je celkem praktická kombinace.

Mají tady krásnej klid, nikde nikdo.

Viděl jsem hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolóry, dokonce jsem viděl i stíhačku couvat, ale tohleto jsem teda ještě neviděl.

Tady někdo přejel slona na ulici… koloběžkou.

Bobřík odvahy může mít tisíc podob.

To vypadá jak když to je nakrájený bruslema.

Na základě dvou tří jídel se ti může udělat špatně na tejden.

Tohle by normálně zabilo orla v letu.

Všechno co sem vždycky přišlo z Ruska stálo za hovno.

Čas prchá jak splašená mrcha.

Blíží se podzim. Začínají padat kameramani.

To by bylo facek jak v Národním divadle potlesku.

V kuchyni neznám bratra. Míval jsem to tak, že v posteli ani ségru.

Z.P.: „Vy to máte ve vegetariánskejch jídlech a přitom je v tom šunka, to nevadí?“ servírka: „Tak šunka zas není až tak úplně maso.“ Z.P.: „To máte bohužel velkou pravdu, v Český republice.“

Teď dávat bacha abych se nezpotil, protože mi vyskočí na čele pytlík s vegetou z tohodle jídla.

Všude sejra v tom jídle, všude, všude. Z čeho by vařili český kuchaři, kdyby tam nemohli dát sýr do toho jídla, to by mě zajímalo.

Áááá, s lehkou chutí kari, ano, správně, já jsem se divil proč je to žlutý.

Vařej kamarádi táborových ohňů.

Vždyť je to hnusnýýýýý, sakra!

/ironicky/: Zastavte se u nás na naši přírodní šťávu.

Lízátko ať mi tam zapíchnou.

Ty se učíš na kovboje nebo na kuchaře? To mi vysvětli.

Tu chuť tomu nedá ten zapálenej plyn pod tim.

Já bych je vzal a srazil bych jim palice dohromady.

Bych mu roztrh prdel až k lopatkám.

Zaved bych tady útrpný právo, toho kdo by něco udělal blbě tak bych přivázal k tomuhle sloupu a bičoval bych ho elektrickým kabelem a tak.

Čím to je? To je tím, že neumíte vařit tady.

Abych vám nespad do kafe, madam. Po cestě bych se převlík do plavek.

Ty brambory ty pamatujou Švédy na mostě.

V český gastronomii se říká „když nevíš co, tak to posypej sejrem“.

Jestli chceš slyšet, co je nejlepší, tak to bude hodně tichý vysílání, to můžeme točit němej film, protože to není vůbec k žrádlu.

Quo vadis česká gastronomie, to by mě fakt zajímalo.

Ty jsi k tomu přišel jak nedoslýchavej k violoncellu.

Počkej, ty to tam sypeš jak Babica.

Kuchař neotvírá flašky a neleje to po talířích, kuchař vaří.

To smrdí jak psí kšíry.

Jste to, co jíte, pane kolego.

Já tam na něj vlítnu, že se bude divit i nohama.

Ten je zmatenej jak lesní včela.

Nehrabu se v tom jak student v pochvě.

Nematlej to tam jak holuba z nosu.

Ty lidi tam musej sedět a řvát hurá.

Zlikviduju ho jak bramboračku.

Hospoda to není krasobruslení.

Je šokující to, že prostě dneska tady krmíme svoje děti za cenu jedný plechovky jídla pro kočky.

Stát prostět nemá co rozhodovat o tom, co lidi budou jíst. Tečka.

bonus: nápis na tričku majitelky restaurace U rytíře v Liberci se stal už vyhlášeným: „Blowjob is better than no job“.

„Viděl jsem hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolóry, dokonce i stíhačku couvat,   ale tohle jsem neviděl… “„Hospodo, roztočte pípy! Strejda přijel.“

Reakce na uklouznuvšího kameramana: „Blíží se podzim, začínají padat kameramani.“

„Tohle pamatuje Žižku, když měl ještě vobě voči.“

„Čas prchá jak splašená mrcha.“

„Je to snadný, akorát si to člověk v tý svý opičí almárce (ťuká si na čelo) musí trochu dát do richtiku.“

„Ten je zblblej jak bába v turniketu…“

„Tohle by normálně zabilo orla v letu, voe.“

„Co je s tím řízkem? Ho chtěj přejet autem a nemůžou ho nastartovat.“

„Tady máme restauraci a lékárnu v jednom baráku. To je celkem praktická kombinace.“

„Se na mě koukáš jak kdybych vod tebe chtěl služební Rolls-Royce, ty vole…“

V restauraci U Rytíře, kde je jako dekorace vystavené brnění: „Tohle mi udělat číšník v kuchyni, tak ho voblíknu do toho brnění.“

„Pane kolego, spolupráce s váma je pro mě za odměnu. Mé srdce vzlétá jako sokol.“

„Viděl jsem hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolóry. Dokonce sem viděl i stíhačku couvat, vole. Ale todleto sem teda ještě neviděl.“

O obřím stejku: „Tady někdo přejel na ulici slona… koloběžkou, ty vole.“

Nejlepší hláška z dílu natočeném v restauraci U Rytíře výjimečně nepochází z úst Zdeňka Pohlreicha, ale z nápisu na tričku majitelky restaurace, postarší paní, která evidentně příliš nevládne angličtinou: „Blowjob is better than no job“.

K servírce, která právě polila hosta: „Z toho si nic nedělej, ještě vosprchuješ lidí…“

„Tohle jsem neviděl v kuchyni, co jsem byl za socíku. To je zátiší s občanským průkazem.“

„Lhostejnost končí, dneska se nosí vášnivý zájem.“

O kuchaři: „Tenhle pán by potřeboval zapálit koudel u prdele, aby o tý práci začal trochu přemejšlet.“

O jídelním lístku v restauraci Nebe: „Jestli já přijdu do nebe a budu tam žrát kuřecí směs paní nadlesní, tak radši půjdu do pekla.“

„Tohle je zázemí standardní české restaurace – přípravy a omáčky do výše vzrostlého muže.“

O pomocném personálu: „Línej je jak vandrák po vobědě.“

„Vona taková dobře mířená facka je argument, s kterym nic nenaděláš.“

„Vypadám, že sem sem spadnul z měsíce?“

„To je jednoduchý jak žebřík.“

Povzdechnutí nad kuchařem popíjejícím pivo: „To je nátisk…“

„Asi si to pudu hodit namodro do průvanu.“

O personálu restaurace: „Ty jsou shnilý jak bedna shnilejch jablek. Ty jsou snad líný si zapálit i cigáro.“

„To musíte dát do lednice, jinak se vám z toho tady někdo posere do vejšky.“

Návrh na zužitkování potraviny s prošlou trvanlivostí: „Vemem to do chaty, budem tam nahatý, to je něco…“

O mladém nezkušeném kuchaři: „Je vykulenej jak žába před bouřkou.“

O tenkém plátku masa: „To je asi sluneční kotleta? Je skrz ní vidět až na sluníčko.“

„To bude taková bomba, že se z toho venku zastavěj bagry.“

„Stojím tady jak necky u půdy a nic, žádný vobdivný funění…“

Reakce na nezájem ze strany personálu: „Pro pány kuchaře se pro příště asi převlíknu za malý pívo.“

O jídle servírovaném v kotlíku zavěšeném na háčku: „Se to tady přede mnou houpe jak voslí penis.“

„Si pro něj nedoběhnu, jsem nevyhrál nohy v bingu.“

O pomalém číšníkovi: „Ten se tady táhne jak babí léto podzimem.“

„To je jednoduchý jak křišťálová studánka v lesích.“

„Ten vývar je silnej jak noha vod kulečníku.“

O opravdu malém biftečku na talíři: „To je ten bifťour?? Takovej malej měl už dávno spát…“

O zbytečné a velké obloze přes celý talíř: „To je jako když si stará bába nakydá na obličej deset kilo make-upu a doufá, že to zakreje dvacet proflámovanejch a prošustrovanejch let.“

O personálu kouřícím na baru: „Ty tady hulej jak sádrovej ježek.“

O jídelním lístku: „To vypadá jak babiččino album.“

O hustotě polévky: „Kruci prdel, to je tlustý jak noha u prdele.“

O špatně uvařených nudlích: „To je suchý jak cesta.“

Reakce na tvrzení personálu, že si nemůžou pořídit myčku, dokud si na ní nevydělají: „Jsem profesionální řidič. Až si na to vydělám, tak si koupím auto.“

Odpověď mamince majitelky restaurace, která si postěžovala, že není zvyklá na takovéhle zacházení: „Tak to si koukejte rychle zvyknout matko, tady nejsme žádnej spací vagón!“

O konkurenční restauraci (spíš putyce): „Tam nepudem, tam jsou příbory na řetízku, a tak dále…“

„Copak jestli je to zdravý, na to lidi kašlou, lidi maj rádi, když je to hlavně dobrý, pak řešej až, jestli je to zdravý…“

„Salát je suchej jak dědečkův skalp.“

„Já tam vlítnu jak vandrák do putyky!“

„Já jsem za váma nepřijel na šicím stroji!“

„Ty si myslíš, že mě tady vysadil dědeček Automobil!?“

„Zkřížíme brambory s filckama a budou se škrábat samy.“

„V kuchyni neznam bratra … a v posteli kolikrát ani svojí sestru:) “

„Ten větrák pamatuje Husáka na hradě.“

„To co se děje v poslední době, co se týká talířů… To je normální porcelánová pornografie !!!“

„Venku je zima, že by tam nastydl i lední medvěd !!!“

„Nejhorší bylo, když jsem já chodil do školy a plata smrděly jak psí kšíry !!!“

„Pane, chcete oblohu? Tak se podívejte z okna…“

„Žádná prasečí chřipka, touhle zemí se šíří gastro-virus a všichni čekaj, že přijde ňákej doktor Damdydam…“

„Já si připadám jako kdyby se na mě netěšili, ty vole.“

„To není kuchař, to je odvážná školačka !!!“

„Bych tam řval jak stará kurva u soudu!!!“

„Von mi vypráví kolik koupil masa na ptáčky, ptáček jeden… Na to kdyby mi tenkrát přišla státní, tak jsem seděl.“

„Tohle když koupíme, tak holky budou mít kalhotky dole ve vteřině.“

„Já jsem ukecanej, že bych mohl mluvit na sjezdu porodních asistentek.“

„To je tak strašně dobrý, že jsem to spolknul bez rozkousání.“

„Kdybych si místo vás pořídil metr pařezu, tak jsem se aspoň vohřál.“

„Tady je takovej bordel, že se mlží i čočka u kamery.“

„Co to je…? Přefiltrovanej rak na rakve??“

„Ke každýmu meníčku bych udělal bonus – dal bych tam gastrogel a živočišný uhlí zdarma.“

„Tady je teda vzduch jak v poklopci.“

„Nebejt toho natáčení, tak bych se z toho poblil.“

„Vy to děláte jak vožralý milionáři…“

„Dobrý den, das ist eine Kontrolle!“

„Já vás hledám na Slepý koleji a vy ste v prdeli.“

„Váš kuchař má rád sůl, asi bydlí ve Slanym.“

„Von se tady nechá vyfotit a támhle vaří kuřecí řízky s kyselou vokurkou.“

„Ten pán, co je tady všude na těch fotkách, to je ňáká turistická atrakce?“

„Jsem utahanej jak šňůra od hajzlu“

„Toho rána byl Zdenda poněkud neklidný“

„Dneska žeru jak ruskej zájezd“

„Ty do toho kloveš jak vrána do hovna.“

„Uvař to pořádně jo,pěkně hezky ne jako Jiřina Bohdalová“

„Kdybyste todle dali starý babce – tak má do funusu vo zábavu postaráno“

„Všecko co kdy přišlo z Ruska stálo za hovno. Ať už to bylo holicí strojek nebo válenky. Prostě to stálo za vyližprdel!“

„Tatarák bez kečupu, to je jak revizor bez vodznaku! “

„Když si to dáš dvakrát, tak si z toho můžeš spíchnout slipy.“

„Tohle kdybych sněd celý, tak se mi budou zejtra u prdele rojit včely.“

„Tady kdyby kandidoval do parlamentu smaženej řízek, tak má devadesát procent.“

„Mám hrb jak mandolínu…“

„O tom radši nebudu mluvit, bych si nerad získal imidž sprosťáka.“

„Kdyby takhle vypadal Vetřelec, tak chci být Sigourney Weaverová.“

„Když mně bylo jako tobě, tak jsem se ještě bál černýho kafe…“

„Vy tu máte střelnici na hliněné holuby?“

„Já, když si sáhnu na eidam, mám ekzém.“

 

Znáte další Zdeňkovu hlášku? Napište nám ji tady, rádi ji zveřejníme.

Hlášky Zdeňka Pohlreicha

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek